| :: Hlavní stránka :: Ukázky :: Recenze :: Vydavatelský plán :: Videa a foto:: O autorovi :: |
Recenze(úplná, nezkrácená) od Věry Beránkové a Karla Beránka, pracovníků Státního ústředního archivu (SÚA) Praha v. v.: Templarius Bohemicus: Templáři v zemích Království českého Předkládaná práce již svým názvem přitáhne pozornost čtenářů, zajímajících se o nedostatečně prozkoumané, mnohdy tzv. „tajemné“ kapitoly starších českých dějin, k nimž působení templářského řádu a jeho dramatické osudy bezpochyby patří, a tuto pozornost si jistě udrží svým živým jazykem a téměř „napínavým“ způsobem, jímž autor líčí postup studia nejrůznějších pramenů a úvahy, jimiž dospívá ke svým závěrům. Tím kniha splňuje nároky, které se běžně kladou na populárně naučná díla. Zároveň však takto zaujatému čtenáři poskytne velké množství informací, rámec podobných publikací v mnoha ohledech překračující. Lze to do jisté míry říci o prvním oddílu knihy, seznamujícím povšechně se vznikem, působením, vnitřním životem řádu, symboly, regulemi atd. a posléze s pohnutými okolnostmi zrušení řádu. Pokud se čtenář o některých z těchto skutečností dozvídá z četné zahraniční literatury, která se na nejrůznějších úrovních odbornosti templáři zabývá, řadu nových poznatků přináší již přehled závěrů, jimiž k problematice přispěli kronikáři a historikové v českých zemích, podaný s pečlivým kritickým komentářem. Dalším přínosem je potom soupis 67 dobových listinných dokumentů s udáním jejich dat, obsahu, jazyka, zpečetění a uložení originálu, s případným odkazem na otištění textu v některé ze starších českých, německých nebo slezských edic. Autor z unifikovaného způsobu záznamů jednotlivých písemností, v literatuře obvyklého, vybočuje u listin, které považuje za klíčové; ty pak doplňuje doslovnými překlady různých formulí (úvodní pozdravy a oslovení, zdůvodnění, proč je nutno písemně zaznamenávat události a právní pořízení a zabránit tak jejich zapomnění apod.), které svou „jazykovou patinou“ neznalého čtenáře zaujmou a možná i podnítí hlubší zájem o podobné dokumenty. Za přehledem zpráv o templářích v českých kronikách následuje jádro a nejpřínosnější část knihy, nazvaná autorem „Seznam všech míst, která kdy byla … v souvislosti s templáři zmíněna … s uvedením na míru pravou“ (s podtitulem, že jde o jakousi inventuru celkem 247 příslušných lokalit). Soupis tvoří několik abecedních řad podle historických zemí (za Čechami a Moravou následují vévodství slezská, markrabství Lužice, Chebsko a Rakousko); v úvodu k této partii autor přesně popisuje postup, jakým posuzoval zprávy v různých pramenech, aby mohl posléze u každého studovaného místa uvést, s jakou pravděpodobností souviselo s templářským řádem. To je pak v závěru pasáže, lokalitě věnované, vyjádřeno číselně počínaje stupněm I. (templáři v místě s jistotou působili) přes II. – IV. vyjadřující určitou pravděpodobnost až po stupeň V. (vylučující souvislost lokality s řádem). Tento velmi přehledný, nápaditý, originální a takřka exaktní přístup k rozboru pramenů jistě ocení každý uživatel i případný zájemce o další studium. Následující pasáže věnované templářské architektuře, obrazu řádu v české beletrii, hudbě a dramatické tvorbě jsou stručné a spíše upozorňující. Pro čtenáře s hlubším zájmem o problematiku mají význam seznamy sídel řádu, velmistrů a dalších hodnostářů i chronologický přehled dějin řádu a zejména potom rozsáhlý (400 položek čítající) soupis literatury a pramenů, pojatý poněkud netradičně: neodděluje totiž, jak bývá běžné, údaje o originálních pramenech a jejich edicích od literatury monografické a časopiseckých článků, nýbrž podává všechny tituly v jediné abecední řadě podle jmen autorů nebo (u edičních řad) počátečních písmen a zahrnuje mezi ně in rámcová označení archivních fondů („Listiny archivu v …“); orientaci v seznamu to ovšem do jisté míry urychluje. Předložená práce, ve své podstatě populární, přinášející však zároveň řadu poznatků dosud nepublikovaných, poprvé uvedených v češtině nebo léty zapomenutých a znovu „oživených“, budí naději na příznivé přijetí od čtenářů různých zájmů a zaměření. Ti se zároveň mohou těšit na další ohlášená autorova díla, ať již jde o úplný překlad řádové řehole (z níž dosud uvedl názvy jednotlivých článků) nebo pojednání o templářských pověstech atd... V Praze, 5. prosince 2009 |
|
Věra Beránková |
|
------------------------------------------------------------------------ Templarius Bohemicus, Michal Vitásek, Bernard z Clairvaux: Praha templářská a Řehole spolubojovníků Templu Kniha první - Praga templariorum Autor píšící pod pseudonymem Templarius Bohemicus obohatil v nedávné době českou literaturu zabývající se rytířskými řády u příležitosti 700 let od likvidace templářského řádu francouzským králem (1307 – 1312) dvojdílnou výpravnou publikací „Templáři v zemích českých králů“ (vydala nakladatelství MH Beroun a Machart Beroun, 1. díl věnovaný působení templářů v Čechách vyšel v r. 2009, 2. díl pro Moravu, Slezsko, Lužici a Rakousy v r. 2010). Uvedené encyklopedické dílo bylo v roce 2013 doplněno ještě o soubor pověstí (Templáři v pověstech a legendách, vydalo nakladatelství Bor Liberec). V knize Praha templářská podnikneme s autorem textu, kterým je již zmíněný Templarius Bohemicus, a mistrem černobílé fotografie Michalem Vitáskem poutavou procházku po starožitnostech templářských a místech prokázaného či pouze tušeného působení tohoto řádu na území dnešní Prahy. Autoři nás přenesou časem na místa, kde kdysi dávno sváděly svůj nesmiřitelný boj dobro a zlo: militia Christi – rytířstvo Kristovo – a militia diaboli – rytířstvo ďáblovo, na místa, kde templáři pod slibem chudoby, cudnosti a poslušnosti hledali, jaký život je Bohu nejbližší. A že to nejsou procházky ledajaké! Co nedokáže postihnout historik slovem, přiblíží čtenářům síla a moc fotografie toliko v řádových barvách templářského praporce – černé a bílé a jejich mnohých odstínů. Bezprostředních památek přímo z doby templářů už dnes v Praze nalezneme jen jako šafránu, ale silný a nepřehlédnutelný genius loci zůstal na oněch místech pevně vtisknut a dodnes nás vybízí k zamyšlení, meditaci a vzpomínce na nejslavnější, nejzáhadnější, nejromantičtější a zároveň nejtragičtější rytířský řád, na jeho význam pro Matku měst a země Českého království. Kniha druhá - Řehole spolubojovníků Templu - Regula commilitonum Templi Autor, který vystupuje pod pseudonymem Templarius Bohemicus, publikoval u nás první úplný překlad templářské řehole v časopise Heraldika a genealogie č. 3 – 4 v roce 2009 („Tajemství Pražského rukopisu templářské řehole“, str. 183 – 205). Jedná se o regule z 12. století, při jejímž vzniku hrál hlavní roli sv. Bernard z Clairvaux a účastnící koncilu v Troyes roku 1128. Překlad regule, jež upravuje život řádu po všech stránkách od organizačních zásad, záležitostí obřadů, přes záležitosti kázeňské až po konkrétní předpisy ohledně stravování, odívání, výzbroje atd., byl pro překladatele samozřejmě těžkým úkolem (pražský rukopis je z první poloviny 13. století, původem pravděpodobně z Francie nebo Německa), jehož se s použitím rozsáhlé literatury i po filologických konzultacích dobře zhostil. Vznikl tak překlad, v němž se šťastně spojuje čtivost s dobovou patinou a středověkým vyjadřováním. Četné citáty z Bible jsou uvedeny v „jazyce“ Bible kralické a opatřeny příslušnými odkazy. Je jistě vhodné, že se v jednom díle objevuje paralelně původní latinské znění regule templářského řádu spolu s doslovným českým překladem. Překlad určitě zaujme veřejnost širší, než je okruh čtenářů autorových předchozích odborných publikací o templářích v českých zemích. V obsáhlém komentáři pak autor řeší mj. i problematiku sporného data konání koncilu v Troyes a v kontextu s dobovými záznamy dochází k překvapivému závěru. Publikace má výpravnou výtvarnou podobu a vytváří tak vhodný doplněk k předchozím svazkům autorova díla, které si – kromě obsahu – získalo čtenářskou oblibu i pro kvalitu fotografického a výtvarného doprovodu. PhDr. Karel Beránek, Věra Beránková, pracovníci SÚA Praha v. v. |